Situace

Když miluji, nebojím se. Láska nezná strach, dokonalá láska strach zahání. Jenom jsem chtěla napsat pár příkladů, možná jsou některé přitažené za vlasy, a možná to jsou vlastně všechno hloupé příklady, ale co.

Bojím se mluvit před skupinou dětí. Dívám se na ně a vidím, že ode mě chtějí něco slyšet, že jim můžu něco říct, co je potěší, poučí, nebo povzbudí. Jsou ještě malí, bezelstní a zrochu hloupí. Jednou z nich můžou být skvělí lékaři, vědci, politici a skvělí lidé. Dívají se na mě trochu zaraženě a zvědavě. Uvědomím si, že je vlastně mám ráda, a už se nebojím.

Bojím se mluvit před chytrými dospělými lidmi. Třeba při prezentaci bakalářek. Proč mám tady něco vykládat nějakým profesorům, když o tom tématu oni samí ví tisíckrát víc než já. V první řadě sedí moje školitelka. Je to taková starší pohodová paní. Vím, že když se stane nějaká patálie, tak se tomu pak pořádně zasmějme. Mám jí ráda a už se nebojím.

Bojím se zpívat do mikrofonu. Ale když nejsem na schole sama, můžu se před zpíváním podívat na kamarády, co tam jsou se mnou. Scházíme se každou neděli dvě hodiny přede mší, abychom pak mohli lidem v lavicích zpříjemnit nedělní setkání s Pánam Ježíšem. Spoléhají na mě a já na ně, že budeme v tomhle díle spolu. Oni se na mě usmějí, a já vím, že mě budou mít rádi, i když to zkazím a že v jejich očích neklesnu. Možná trochu jo, ale to nevadí. Mám je ráda a už se nebojím.

Bojím se mluvit do kamery. Ale když se dívám do očí reportérovi, či reportérce, uvědomím si, že oni se musí do kamery dívat celou dobu. Ještě k tomu musí vystupovat profesionálně Je mi jich trochu líto v tuhle chvíli. Vlastně je mám ráda a už se nebojím.

Bojím se, že všechno pokazím. Ale když si vzpomenu na Boha, vím, že on jde přede mnou. Že každý krůček, který mám udělat, on dobře zná a provede mě jím. Mám ho ráda, a už se nebojím.