Dárky

Ten pocit, že Bůh neslyší, že se nedívá, že je mu úplně jedno, co se s námi stane mívám často. Před nedávnem jsem si ale uvědomila, že mu hrozně křivdím. Dívá se, ví o nás všechno, a myslím, že nám moc rád dělá radost. Rád nám posílá do cesty malé "dárečky", co nás můžou potěšit, pokud si jich všimneme. Neposílá nám sice malé krabičky umně zabalené v balícím papíru s laskavým věnováním "Pro mou milou. Tvůj Bůh". Jeho dárky jsou daleko vzácnější, praktičtější a nenápadnější, vlastně mohou být pouhou náhodou. Záleží na úhlu pohledu. Autobus, který se zpozdí akorát tak, abyste ho mohli doběhnout, roztomilé zvíře, které vás dojme svojí bezbranností, krásný úsměv člověka v tramvaji, jasné nebe plné hvězd, nebo neobyčejně krásný východ slunce. Myslím, že to všechno jsou malé pozornosti od našeho Boha. Autobus se sice zpozdil nejspíš kvůli koloně, roztomilé zvíře za námi přišlo, protože hledá pomoc u lidí, člověk v tramvaji se usmívá, protože takového zoufalce ještě snad neviděl a chce mě aspoň trochu potěšit, nebe plné hvězd-to už tak někdy bývá, a slunce vychází každý den, jenom ho vždycky nevidíme. Náš Bůh ale stvořil to všechno, a věřím, že to vše tvoří stále znovu, aby nám dělal radost. Je krásné říkat:"Díky, že sis na mě dnes vzpomněl, Pane. Díky, za tvůj dárek z lásky."