Závist

Milí, nezáviďte ostatním.

V neděli jsem v kostele slyšela čtení z listu Efezanům"Jedno tělo, jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni; jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech"

Mám takový problém. Vždy, když se nějakému mému známému něco povede, nějaký hlas v mé hlavě spustí:"To je teda fakt super, tak teď jsem klesla zas o něco hloub." Nevím proč, ale mívám pocit, že úspěch ostatních je zároveň můj neúspěch. Jako bychom byli všichni závodníci na běžeckém závodě, a pokaždé, když jeden z nás zabere, znamená to, že tím ostatní ztrácí. Jako bychom byli prodavači toho stejného zboží na trzích, když k někomu přijde zákazník a něco si od něj koupí, nebude už chtít jít k ostatním.

Ale tak to Bůh asi nezamýšlel. Máme si přát, aby se ostatním taky dařilo, a to ne jen proto, abychom měli takový ten hezký pocit, že jsme hrozně hodní, a že vlastně vůbec nehledáme vlastní prospěch. Máme přát ostatním dobro a úspěchy upřímně, z celého srdce, protože chceme, aby byli úspěšní.

Ale jak to udělat? Není to tak jednoduché, jak se zdá. I když bych hodně chtěla přát dobro ostatním, občas to prostě nejde. Ale je jen jeden Pán, jedna víra, jedno dobro. Není to tak, že každý má své dobro, a že k obecnému dobru je potřeba, aby se něco ubralo z dobra jednotlivce. Je jen jedno dobro. Co je dobro pro tebe, je i dobro pro mě. Přeji ti úspěch, protože chci dobro, i když nepocítím, hned, že je to dobré pro mě. Ale tvoje dobro je i moje dobro. Bůh chce dobro a úspěch pro nás všechny. Doufám, že když si toto budeme uvědomovat, budeme spolu moct žít spolu v souladu a bez závidění.